,,Jenom sám člověk zlo koná, jenom sám se poskvrňuje. Jenom sám se zlu vyhne, jenom sám se člověk očistí. Čistota a nečistota závisejí na nás samých, nikdo nemůže druhého očistit.” — Dhammapada 165.

Buddhismus není náboženstvím v pravém slova smyslu, neboť není systémem víry a uctívání, díky nějaké podřízené vázanosti k nadpřirozenému bohu. Buddhisté nejsou otroky nějaké knihy nebo jakéhokoliv jedince. Ani neobětují svou svobodu myšlení, aby se stali stoupenci Buddhy. Mají plnou volnost, aby uskutečnili svou vlastní svobodnou vůli a rozvíjeli své poznatky až k rozsahu, kdy sami dosáhnou buddhovství. Neuctívají jakýkoliv obraz v očekávání světské nebo duchovní přízně, ale projevují svoji úctu tomu, co tento obraz představuje. Buddha od svých přívrženců nevyžadoval slepou víru. Ta je nahrazena důvěrou založenou na poznání.

Buddhismus není ani filosofií, neboť ta se zabývá hlavně poznáním a nestará se o provádění, zatímco buddhismus klade zvláštní důraz na praxi a realizaci.