Životopisný film o Hannah Arendt. Když roku 1961 vstupuje Hannah Arendt do soudní místnosti, aby pro renomovaný New Yorker napsala o procesu s Adolfem Eichmannem, očekává setkání s monstrem. Místo toho však potkává Nikoho – banální průměrnost Eichmanna nesedí k neuvěřitelnému zlu jeho činů. Tento protiklad Arendt na dlouhou dobu zaměstná. Zpět v New Yorku pročítá stovky stran aktů a diskutuje s přáteli. Od roku 1963 pak vydává sérii článků „Eichmann v Jeruzalémě”. Svou tezí o banalitě zla šokuje Arendt celý svět a reakce jsou zničující: autorka je znevažována, objevují se noví nepřátelé a staří přátelé se od ní naopak odvracejí. Přesto zůstává Arendt ve svých postojích neoblomná – protože chce pochopit, i když to často znamená „myslet až tam, kde to bolí”.
Pokud zjistíte, že se video nenačítá, prosím, napište.
Zajímavý, filozofií prodchnutý, snímek popisuje, jak my lidé některé historické okamžiky vidíme černobíle a běda tomu, kdo se snaží vynést strohou pravdu na světlo. To, že nakonec nacista Eichmann dostane trest smrti za své skutky zcela zapadne v bouři, kterou rozpoutala hlavní hrdinka poukázáním na to, že svými postoji židovští vůdci měli vliv na počet zmařených životů. Mnoho lidí bohužel nepochopilo, že to je holý fakt, který je potřeba přijmout stejně jako fakt, že každá mince má dvě strany.
Další aspekt snímku se zaobírá myšlením v tom smyslu, že když se člověk odprostí od myšlení, odprostí se i od lidskosti a dokáže tak bez skrupulí páchat nelidskosti.