Animovaný film Jurije Norštejna natočený v roce 1979 je jedním z nejhlubších a nejslavnějších děl filmové historie. Jedná se o sérii volných asociací, které vycházejí ze stejnojmenné básně tureckého básníka Nazima Hikmeta:

Stojíme nad vodou – slunce, kočka, platan, já a náš osud. Voda je chladná, platan vysoký, slunce svítí, kočka dřímá, píšu tyto verše. Díky Bohu, žijeme!..

Norštejnovy obrazy vnímáme nejenom prostřednictvím zraku a sluchu, ale všemi našimi smysly: citíme svěžest a vlhkost vzduchu, chuť horké brambory, vůni podzimu, šustění trávy, tlukot kol odjíždějicího vlaku. To všechno nás obrací k celistvému vnímání světa. Hudba a obraz, čas a prostor se tady pojí v jeden celek, film není zřetelně rozdělen na začátek a konec, jednotlivé epizody se postupně mezi sebou prolínají a plynule se mění jedna za druhou. I když je příběh pohádkou, je zároveň naším životem i fantazií, svéráznou autorovou úvahou, kde se minulé proplétá se současným, dětství s dospělostí a fikce s realitou. Jurij Norštejn v jednom rozhovoru řekl, že Pohádka pohádek je “o jednoduchých představách, které dávají sílu žít.”

http://en.wikipedia.org/wiki/Tale_of_Tales_(film)