Cesta srdce je v tomto filmu ztělesněná slepým dervišem, který důvěrně zná poušť a její krásu. Je dokonalým příkladem praxe „súfí-adab”, která přináší pokoru, zdvořilost, laskavost, úctu k světu, a hluboký respekt k druhým. Se svou mladou vnučkou je na cestě na konferenci súfi dervišů, která se koná jednou za třicet let. Ačkoliv se vnučka obává, jestli místo v nekonečné záplavě písečných dun najdou, dědeček jí ujišťuje, že všichni, co se mají na setkání dostat, nakonec cestu naleznou. Dědeček se odevzdal Bohu a někdo s jeho druhem víry se nestará o překážky na cestě. Nazývá svou vnučku andílkem a říká, že její důlek na bradě je znamením boží milosti. Aby jí během chladných nocí zabavil, vypráví příběh o princi, který se jednoho dne rozhodne následovat gazelu pouští, a opustí přitom svůj život v luxusu. Později je nalezen, jak zírá do jezírka s vodou. Derviš, který se o něj stará, vysvětluje, že rozjímá o své duši. Všichni jsou v úžasu, že si dokázal zvolit neviditelný svět před lákavějším viditelným, který opustil.

Pokud zjistíte, že se video nenačítá, prosím, napište.

Bab’Aziz, le prince qui contemplait son âme