Teresa de Cepeda y Ahumada byla dcerou rytíře ve španělské Ávile. Když byla jako mladá přistižena při nevázaném intimním vztahu, otec jí umístil do kláštera, kde se časem obrátila do svého nitra, aby hledala, co jí schází. Za zdmi samoty kláštera však panoval materialismus a stejná frivolita, jakou poznala před svým příchodem. Proto se rozhodla pro cestu modlitby a odříkání. Stala se rebelkou, bláznem, zakladatelkou řádu bosých karmelitek a mnohem později byla prohlášena Matku církví a svatou. Svatou Terezii od Ježíše, též zvanou Terezií z Ávily, která se podle legend starala také o pražské Jezulátko. Dodnes je považována za jednu z nejvlivnějších žen středověku. Ve Španělsku vyvolal film pobouření za způsob, jakým režisér Ray Loriga ztvárnil Tereziny vize její blízkosti s Kristem, které popsala ve své autobiografii.

Poznámka: Od sedmnáctého století bylo vytvořeno nezvykle mnoho sexualizovaných vyobrazení Svaté Terezie z Ávily. Motivaci těchto ztvárnění lze přičíst fetišizovanému čtení její autobiografie. Ačkoli příběh obsahuje několik specifických událostí, které by mohly být považovány za tabu a skýtat popis sexu, většina těchto ztvárnění odkazuje na jednu konkrétní, nikoli explicitně sexuální událost. To však nezastavilo umělce v sexualizaci světice a časem se ztvárnění stala erotičtějšími. Možným přispívajícím faktorem je její spíše upřímný přístup k tabuizovaným tématům a událostem, která popsala ve své autobiografii Život Terezie od Ježíše publikované v roce 1565. Jedna taková událost nastala během jejího dospívání, kdy nám říká, že ve 14 letech měla intimní vztah s mnohem starší příbuznou. Kvůli tomuto vztahu ji otec poslal do augustiniánského kláštera Svaté Marie Milostiplné, kde dospívající dívka byla vystavena životu v odříkání. Démonizace a potrestání jejího incestního lesbického vztahu zajisté ovlivnily nejen to, jak je světice zobrazovaná v umění, ale také se zdá, že jí to ovlivnilo vnitřně, protože její spisy jsou velmi apologetické a poddajné. Ve svém psaní také naznačuje, že její sexuální orientace mohla být její milostí, protože opakovaně uvádí, že se nikdy nedopustila smrtelného hříchu, což v této souvislosti znamená, že nikdy neměla sex s mužem. Dalším přispívajícím faktorem je snadnost, s jakou může být text sexualizován. Při čtení jejích spisů je nezbytná sémantická pozornost, protože nikdy se jí nedostalo velkého vzdělání a neměla pocit, že by mohla psát o svém životě. Její zpovědníci ji ale povzbuzovali, aby publikovala své autobiografické a teologické spisy, což činila neochotně a s mnoha výroky připouštějícími nedostatek autorské prozíravosti. Její nezkušenost usnadňuje představu, jak mohli umělci bez velkého úsilí sexualizovat její texty. Specifická pasáž, z níž mnozí umělci vycházeli, se objevuje ke konci její autobiografie: “V jeho rukou jsem viděla dlouhé zlaté kopí a na konci železné špičky jsem viděla žhnoucí bod. Zdálo se, že s ním několikrát propíchl mé srdce, a tak pronikal do mých vnitřností. Když ho vytáhl, myslela jsem, že s ním vytáhl i mé útroby, a ponechal mě zcela v plamenech velké Boží lásky. Bolest byla tak ostrá, že mě přiměla vydat několik zasténání; a tak nepřiměřená byla sladkost způsobená touto intenzivní bolestí, že člověk o ní nikdy nechtěl přijít, a jeho duše nikdy nebyla spokojena s ničím menším než Bohem.” Nejznámějším vyobrazení této pasáže a pravděpodobně nejznámější vyobrazením jakéhokoliv svatého pochází od Giana Lorenza Berniniho. Jedná se o sochu Extáze sv. Terezy, kterou vyhotovil v letech 1647–1652 a která se dnes nachází v karmelitánském kostele Santa Maria della Vittoria v Římě. (přeloženo z textu Toma Winchestera)

Film vložen z youtube, titulky převzaty z titulky.com, so slovenštiny přeložil spEEdtrans, pokud zjistíte, že se video nenačítá, prosím, napište.