Arménská vesnička uprostřed zasněžených plání vypadá, jako by pro její kurdské obyvatele už nikdy nemělo nastat jaro a blahobyt. Po rozpadu Sovětského svazu zde zavládla nouze a chaos a zůstávají jen ti, kteří nemohou nebo nechtějí odejít Jedním z nich je i šedesátiletý Hamo Isko  – nepotřebný, osamělý válečný veterán, schopný komunikovat jen na hřbitově s nedávno zemřelou manželkou Gulistan. Na krku mu zbyl neschopný starší syn Dilovan – alkoholik, a hezká vnučka, jejíž vyhlídky na dobrý sňatek z lásky jsou ovšem minimální. Mladší syn Kamo sice emigroval do Francie, dopisy z Paříže, na které se stařec chorobně upnul, jsou však neustálými žádostmi o peníze.

Hamo si nemůže nevšimnout vdovy Niny, která žije stejně osamělý a zoufalý život a kterou Hamo pravidelně každý den potkává v poloprázdném autobuse na hřbitov. Nina prodává v kiosku u jediné silnice ve vesnici lahve vodky, která má bůhvíproč jméno po citronech, i když chutná po hořkých mandlích. Jak bez údivu poznamenává Nina: To je Arménie. A tak se rodí naděje na nečekaném místě u lidí, u kterých by každý předpokládal jen zoufalství a rezignaci. Z absurdity, která se pro hrdiny filmu stala denním chlebem, vyrůstá optimismus, z bídy a zoufalství láska, životy se mění z tragédie v komedii.

Nadčasové vyprávění o lidech v mezní situaci, které ani děsivá nouze nedokáže připravit o schopnost milovat, žít, pomáhat druhým a hledět s nejasnou nadějí do budoucnosti. Hořce poetická filmová vize scénáristy a režiséra Hinera Saleema obdržela prestižní Cenu San Marco na MFF v Benátkách 2003, představitel hlavní mužské role Romen Avinian získal Cenu poroty na Filmovém festivale v New Beach.

Film vložen z youtube, titulky převzaty z titulky.com. Pokud zjistíte, že se video nenačítá, prosím, napište.