Sedmnáctiletý Rohan je vyloučen z internátní školy a po osmi letech se vrací ke svému ovdovělému despotickému otci do industriálního města v severovýchodní Indii. Doma na něj čeká Ardžun, šestiletý nevlastní bratr, o jehož existenci Rohan neměl ani tušení. Otec nesdílí Rohanovo nadšení pro literaturu a nutí jej pracovat v továrně a zároveň studovat inženýrství. Oba chlapci jsou vystaveni neustálému fyzickému i psychickému útlaku – jak dlouho se takový život dá snést? Film byl vybrán do soutěže Un Certain Regard na festivalu v Cannes a získal 7 sošek Filmfare Awards.(Festival bollywoodského filmu)
Film vložen z youtube, české titulky převzaty z titulky.com, překlad Quastl. Pokud zjistíte, že se video nenačítá, prosím, napište.
V celé dějové lince bylo markantní, jak otci chybí základní prvek pro lidské bytí – láska. V závěru filmu se však prodrala na světlo. Není to jen indický příběh, děje se bohužel všude kolem nás. Film je doprovázen melodickými písněmi s úžasnými texty.
nic nemůže omluvit násilí, zvláště na dítěti…..ale důsledek ztráty milované osoby může být prostě tak krutý, že se krutým člověk stane…….úžasný film…..díky
Ještě jsem o tom přemýšlela….asi je to jinak……..otec byl bohužel v dětství málo milován, byl pak krutý a nedokázal milovat.Ani svoji ženu dostatečně, když žárlil na syna, kterého ona milovala…ten, který lásku posílal dál, byl strýček-to on fotil ty šťastné okamžiky hlavního hrdiny s maminkou, ten jí rozuměl a pak to jen umocnil fakt, že sám se svou ženou nemohl mít děti…zajímavý byl ještě ten moment : otec svého syna ponižuje (běhá s ním a vyhrává, nechá ho makat ve své fabrice od nevidímdonevidím), ale tím ho jen cvičí k tomu, aby nad ním jednou “vyhrál”…v hloubi duše věřím, že tam kdysi láska byla i k synkovi a že je tam stále, ale něco je špatně a ten otec prostě nevyjede ze svých kolejí nikdy……
ještě jednou díky, ten film mě nadchnul…..